Měkká ocel, polotvrdá ocel, nikl-chromová ocel, nástrojová ocel normal-Fire, mosaz, lehká slitina a další materiály mohou být použity jako prázdné pro vytváření šroubů válcováním a tvarováním. Je obtížné získat hladký a hladký povrch při řezání některých materiálů s nízkou tvrdostí a čím nižší je tvrdost polotovaru při válcování, tím hladší je povrch obrobku. Naproti tomu snadno řezaná ocel je vhodná pro řezání, ale je náchylná k povrchovém odlupování při válcování. Podle toho, zda je povrch sochu po válcování hladký, odolnost materiálu proti deformaci a stupeň plnosti závitu, se posuzuje, zda je materiál vhodný pro válcování. Kromě toho je hlava šroubu zneklidňující tváření, takže zneklidňující vlastnost materiálu je také jednou z podmínek pro posouzení, zda je materiál vhodný pro válcování závitu.
Během válcování válcování se prázdný povrch postupně dotýká s emikem a kontaktní část se postupně vytlačuje, aby vytvořila konkávní část závitu. Extrudovaný kov postupně vyplňuje řitu a vytváří závitový zub. Proto sochy proudí pouze v podélné rovině procházející osou šroubu, nikoliv podél obvodového směru. Odpovídajícím způsobem, oblast v blízkosti spodní části závitu ukázal zřejmé práci kalení, a střední část šroubu nefungovala kalení.
Slepý průměr bude hlavním faktorem pro určení přesnosti výrobku, pokud má poloha kolejnice dostatečnou přesnost a jiné podmínky válcování jsou relativně přiměřené. Při určování slepého vzorku se obvykle navrhuje a vypočítává podle principu nevariability objemu, to znamená, že množství komprese kovu na prázdném povrchu se rovná množství zdvihu, které tvoří zuby závitu. Legované nástrojové oceli Cr12, Cr12MoV a CrWMn se často používají při výrobě zápustek pro válcování. Lze použít i jiné materiály s podobnými vlastnostmi, například ocel s relativně nízkým obsahem slitin, pokud je polotovar tvrdý.